Kdysi jsem poprosil Janu Moštkovou, aby mi zapisovala věty, co zaslechne ve městě. Náhodné útržky vět a rozhovorů. Vždycky k nim zapsala i místo. Já to pak chtěl zhudebnit, ale dlouho nevěděl jak. Jana už je dvacet let po smrti a já ten papír se zápisem vytáhl znovu z šuplíku a rozhodl se začít formou pokus-omyl-nějak si to řekne samo.

       Nahrál jsem rytmický podklad, kde se míchá elektro beat s živými perkusemi. Celé to podložil tónem “a”. Akordy a celou mezihru jsem napsal v celotónové stupnici. Nikdy dřív jsem ji nepoužil. Prostě hrajete jen a-h-cis-dis-f-g.

       Ke své kytaře, base a klávesám jsem přidal pozoun a housle, které nahráli moji obdivuhodní kamarádi Ondra Galuška a Pavel Rajmic.

       A tu deklamaci a zpěv má na svědomí fenomenální Jana Vondrů, které nebylo třeba téměř nic říkat. Nejmilejší Broněk Šmid to pak smíchal.

       Skladba je teď na mém spotify. Je-li to váš šálek kávy, tak užijte. Moc děkuju. Janě Moštkové taky.

      P.S.:     …ten pán na fotce je skutečně Josef. Proč jsem ho dal k téhle písni, to pochopíte.